Tím je narušen samotný smysl podpory chudých a neuspějí ani argumenty, že obdobně je možné exekuovat mzdy či důchody. To, čím vloni šokovala primátorka Řápková v Chomutově – nezákonným exekuováním dávek v hmotné nouzi a také jejich přetavením v odměny soukromých exekutorů - se může stát legální normou v celém Česku.

Jeden individuální plán, prosím
Co všechno může být na navrhovaných změnách problematické? Pojďme postupně: Opozice v navrhovaných změnách kritizuje, že jediné výplatní místo bude na úřadu práce. Argumentuje tím, že tato změna odebere kompetenci spolurozhodovat o dávkách hmotné nouze úředníkům z obecních úřadů a přiřkne ji těm z úřadu práce, kteří jsou prý příliš daleko od místní reality a nedokáží posoudit potřeby klientů. Opomněla, že jsou to stále občané města, pouze ve službách úřadu státní správy. Záleží tedy především na vzdělání, zkušenostech a schopnostech jednat s klientem, ne na tom, na které židli právě sedí. Znám desítky úřednic sociálních odborů, které zavaleny vlastními předsudky nedokáží své klienty ani slušně pozdravit.

Navíc oba úřady (sociální i práce) měly či mají povinnost zpracovávat s dlouhodobě nezaměstnaným klientem individuální plán. Není logičtějšího kroku, než oba plány sjednotit a metodicky výrazně usadit. Zatím vznikaly po výtce pro formu. Při stávající zátěži úředníků a úřednic úřadu práce není reální předpokládat, že by měli dostatek času (a zároveň odborných kompetencí) připravovat, realizovat a vyhodnocovat tyto plány tak, aby skutečně plnily svůj účel – systematicky podporovaly zkompetentnění klienta k návratu na trh práce.

Zádrhel při předání kompetencí vyplácení dávek z úrovně přenesené státní správy na obci na úroveň přímé státní správy vykonávané úřadem práce může také nastat při zajištění spolupráce výplatního místa s poskytovateli důležitých sociálních služeb. Místní sociální úřady jsou přirozenějším partnerem neziskových organizací, mají blízko k důležité kompetenci obce řídit síť služeb sociálního poradenství a prevence v místě.

Uvrženi do chudoby
Dávky státní sociální podpory a dávky v hmotné nouzi se podle návrhů ministerstva práce propojí a transponují do dávky pro rodinu, dávku pro zdravotně postižené a dávku pro chudé. Budou se skládat z jednotlivých položek, které nahradí dosavadní systém mnoha dávek.

Tyto dávky jsou určeny k pokrytí základních životních nákladů klienta. Především k zajištění bydlení, jídla, oblečení, nákladů na cestovné či u dětí na náklady spojené s docházku do školy a dalším vzděláváním.
Společně s podporou v nezaměstnanosti mají sloužit především k aktivizaci klienta, jeho návratu na trh práce. Nejsou určeny k dlouhodobému čerpání, z praxe víme, že nezaměstnanost delší než několik měsíců vede ke ztrátě konkurenceschopnosti, pracovních návyků a nástupu letargie z dlouhodobé špatné ekonomické situace.

Všechny uvedené důvody jsou v ostrém rozporu s plánovaným umožněním exekucí. Zabavení podstatné části sociálních transferů de facto znamená, že se popírá jejich účel. V praxi to vždy bude mít dopad na celkovou ekonomickou situaci klienta a namísto aktivizace jej uvrhne do trvalé chudoby a hospodaření s nepřiměřeně nízkými prostředky zejména v rodinách, kde je třeba zajistit východu a vzdělávání dětí.

Zaplať si svého exekutora
Exekutoři navíc nikdy zabavené prostředky ze sociálních dávek nepředají v úplnosti majiteli pohledávky, ale ponechají si i odměnu. Vloni při chomutovských exekucích si ponechali průměrně desetkrát vyšší odměnu, než byla pohledávka. K tomu řekl doktor Jan Bárta z Ústavu státu a práva: „Kdybych byl povinným, který ze sociálních dávek, anebo nakonec jakýchkoliv jiných peněz zaplatil dluh, viděl bych to tak, že jsem dluh zaplatil dobrovolně – což je jistě správně. Vadilo by mi ale velmi, že mám navíc platit exekutorovi jeho odměnu, která je nějakým procentem z vymožené částky."

Svolení k exekucím by mělo být nahrazeno uplatněním jiných nástrojů – a to především důsledným využitím nástroje zvláštního příjemce dávek, respektive jeho rozšíření i na další platby související se zajištěním bydlení (nejen nájemného). Pro upřesnění – tento institut umožňuje, aby pravidelné platby odcházely bez souhlasu klienta přímo na účet například pronajímatele.

Mezi účinné nástroje při předlužení patří splátkové kalendáře – ty fungují tehdy, pokud se klient podílí na jejich určení a jsou propojeny se systematickou podporou pro změnu hospodaření klienta. To umí především sociální pracovníci a nabízí se tu vhodné propojení individuálních plánů klienta vznikajících na úřadu práce s intervencí sociálního pracovníka.

Lichvářům vstup zakázán
Vedle těchto ověřených nástrojů je důležité dále posilovat nástroje podpory zaměstnanosti – veřejnou službu či veřejně prospěšné práce. Zásadní je směřovat k rozevření nůžek mezi minimální mzdou a sociálními dávkami. Důležitá je i ochrana před exekucí u těch, kteří nejsou pasivní a místo přijímání sociálních dávek pracují. Jejich mzda však v současné době snadno podlehne při předlužení exekuci. A v neposlední řadě je zapotřebí uplatnit prevenci zadlužení – a to umí především terénní pracovníci.

Jsou v první linii v boji proti lichvářům nejrůznějších druhů, včetně rychlých půjček, nebo proti zlořádným majitelům ubytoven, které odírají své klienty o dávky předraženým nájemným.

Jak je vidět, exekuce nejsou všelékem, dokonce ani tou správnou medicínou, kterou bychom měli chudým ordinovat.

Martin Šimáček

Článek byl publikován 16.ledna 2011 na blogu autora na serveru Aktuálně.cz.