Odkaz na FacebookOdkaz na oficiální kanál YouTubeOdkaz na web Úřadu Vlády


Napsali o nás

David Beňák: Otázka dostupnosti bydlení se zdaleka netýká jen Romů

Tisk E-mail

David Beňák v časopisu Veřejná správa David Beňák v časopisu Veřejná správa

Agentura pro sociální začleňování oslavila v minulém roce deset let své existence. Jak vyplývá z jejího názvu, její hlavní náplní je řešení problémů v sociálně vyloučených lokalitách. Od poloviny loňského roku je ředitelem agentury David Beňák, který se stal díky působení na Úřadu vlády nejvýše postaveným Romem v České republice. Protože sám vyrostl v Bílině a studoval v Mostě, s vyloučenými lokalitami a diskriminací má své vlastní zkušenosti. A postoj většinové společnosti vůči Romům obecně se podle něj za poslední desítky let příliš nezměnil. „Z mého osobního pohledu je vztah k Romům víceméně stejný," konstatuje.

* V čem se podle vás projevuje problematický vztah většinové společnosti k Romům?

Není to o tom, že bychom se denně potýkali s rasovými útoky, jde spíše o každodenní život, sousedské vtahy a podobně. Z výzkumů veřejného mínění jasně vyplývá, že 70 až 80 % české populace má k Romům negativní vztah. A tento stav se nijak zásadně nemění.

* Takže ani činnost Agentury pro sociální začleňování se v tomto směru zatím příliš neprojevila. Věříte přesto do budoucna ve zlepšení situace?

Deset let není pro existenci Agentury ještě žádná dlouhá doba. Jsou to vlastně necelá tři volební období, přičemž se stává, že po volbách v podstatě začínáme znovu... Sociální začleňování navíc zahrnuje velký komplex aktivit a cílů a jako takový se těžko hodnotí. Pokud bychom se bavili o konkrétních dílčích oblastech, tak například situace na trhu práce se určitě zlepšuje, i Romové nyní snáze hledají práci. Překážky ale úplně nevymizely. Stále se na trhu práce setkáváme do určité míry s diskriminací. Je ale třeba brát v potaz, že problematika sociálního vyloučení se netýká jen Romů. Počet sociálně vyloučených lokalit, v nichž Romové netvoří většinu, stále roste. V roce 2014 to byla jedna čtvrtina.

* Máte původně technické vzdělání. Nemrzí vás dnes, že jste nezůstal u technických oborů, když je situace v sociální oblasti takto složitá?

Musím říct, že na strojní průmyslovku vzpomínám moc rád. Tato škola mi dala hodně do života, měl jsem skvělé učitele i spolužáky. Neměl jsem bohužel štěstí vyrůstat po boku svého otce, který by mě jinak řadu praktických věcí naučil, tak to mi vynahradila tato škola. Byl jsem poté přijat i na dvě technické univerzity... Ale svého rozhodnutí jít pracovat do sociální oblasti nelituji. Naději a sílu mi dává především to, že mám možnost spolupracovat s dvěma sty skvělých lidí – mých kolegů, kteří věří, že to má smysl.

* Jste ředitelem Agentury pro sociální začleňování od minulého roku. Víte přesto něco o historii jejího vzniku?

Měl jsem shodou okolností možnost stát u zrodu myšlenky agentury. Tehdy jsem pracoval na Úřadu vlády a inspiraci jsme našli ve Španělsku. V regionu Madrid působí agentura, která má zkratku IRIS. Ta byla zřízena za účelem vyřešení prstence chudinských čtvrtí kolem Madridu, tzv. favel. Cílem byla integrace obyvatel těchto oblastí do nového bydlení. Nebylo to samozřejmě jednoduché, ale dnes už tam favely skoro neuvidíte. Já jsem později začal pracovat jako vedoucí odboru sociálních věcí na MO Praha 14, takže přímo u založení agentury jsem nebyl. ale sledoval jsem její činnost zpovzdálí. Její vedení jsem převzal loni v červnu.

* Agentura spolupracuje s více než stovkou měst a obcí. Jak funguje tato spolupráce v praxi?

Prvním člověkem, který je zodpovědný za fungování lokálního partnerství a spolupráce, je lokální konzultant. Ke každé spolupracující obci je přidělen určitým úvazkem podle velikosti obce či města. Jeho úkolem je vysvětlovat, co je účelem lokálního partnerství a k čemu vede. Naším cílem je, aby procesy a nástroje vytvořené ve spolupráci s námi obec přijala do budoucna za své. Když vstoupíme do spolupráce s obcí či městem, provádíme nejprve vstupní analýzu. Monitorujeme stav, aby existoval určitý obraz situace. Pak iniciujeme vznik pracovních skupin v jednotlivých tematických oblastech. Tyto skupiny definují jednotlivé konkrétní problémy a témata, které je potřeba řešit. My jim při této práci pomáháme a podporujeme je. Disponujeme sítí expertů na každou oblast a všechny záměry v dané obci či městě s nimi konzultujeme. Z výstupů jednotlivých pracovních skupin pak vzejde strategický plán sociálního začleňování, případně plán vzdálené podpory a v oblasti vzdělávání je to místní plán inkluze. Liší se podle délky a intenzity naší spolupráce. Průběh realizace projektu monitorujeme. Jednotlivé cíle se snažíme podpořit i finančně, zejména z evropských prostředků. Také na to máme své poradce.

* Jak velký je váš tým a jak je financována činnost agentury?

Agentura má uzavřených kolem 200 smluv, zdaleka ne všechny jsou ale smlouvy na celý pracovní úvazek. Co se týká kapacity, je pravda, že jsme dost na hraně. Ohledně financování naší činnosti – agentura funguje na bázi dvou projektů, jeden je financován z Operačního programu Zaměstnanost, druhý z programu Výzkum, věda, vzdělávání. Oba končí v roce 2022. O další budoucnosti tedy nyní vyjednáváme.

* Jak hodnotíte vzájemnou spolupráci jednotlivých organizací, které pracují v sociální oblasti? Z některých měst se ozývají názory, že tyto organizace mnohdy své kroky navzájem nekoordinují a nejsou spolu někdy ani v kontaktu. Můžete to na základě svých zkušeností potvrdit?

Ano, bohužel se to opravdu děje. Mám za sebou 10 let zkušeností z práce v sociální oblasti na úrovni obce a toto byla jedna z prvních věcí, kterou jsem pochopil: pokud nebudeme spolupracovat, těžko můžeme dosáhnout nějakých žádoucích efektů. Praxe jasně ukazuje, že když spolupráce a výměna informací funguje, je to vždy jednoznačně lepší. Mrzí mě proto a překvapuje, že se to stále objevuje. Ale myslím, že se praxe už mění, organizace se spolu snaží více spolupracovat a že těch obcí, kde to nefunguje, je už menšina.

* Loni na podzim ministerstva identifikovala 15 oblastí, kterými se chtějí zabývat v rámci boje proti byznysu s chudobou. Jak tento plán hodnotíte?

Řadu těch opatření navrhla agentura již v minulosti a dlouhodobě za nimi stojíme. Některá jsou nová, pokud se tato opatření skutečně naplní a vytvoří se programy, které zpřístupní bydlení, tak by to mohla být cesta. Musíme vycházet z toho, jak jsou karty rozdány. Zákon o sociálním bydlení není připraven a do konce tohoto volebního období zřejmě ani nebude.

* Mluví se nyní hodně o úspěšném konceptu MPSV „Housing first". Souhlasíte s tím, že bydlení je základ?

Bydlení je jednou z oblastí, ve kterých působíme. Praxe ukázala, že sociálně vyloučenou skupinu obyvatel je potřeba podporovat nejen v oblasti bydlení, ale také zaměstnanosti, vzdělávání, zdraví, dostupnosti sociálních služeb i odborného sociálního poradenství. Nebylo by efektivní soustředit se jen na jednu oblast. Ale pravda je, že mít nebo nemít střechu nad hlavou je to nejzákladnější. A jsem přesvědčen, že Česká republika má na to, aby dokázala nastavit systém, který umožní každému mít důstojné bydlení. A myslím, že klíčovým pojmem by v tomto směru měla být dostupnost bydlení, zejména nájemní bydlení. Tento problém neřeší jen ti nejchudší, na koupi bytu nemají ani mladé rodiny, které vydělávají průměrně. Dostupnost bydlení má být právo pro každého. Bydlení je základní potřeba nikoliv zásluha. V oblasti bydlení je také třeba odstranit diskriminaci. Na mě se někdy obrací lidé s prosbou o pomoc. Například romská rodina, kde oba rodiče pracují, přesto nevydělají dost na to, aby mohli přeplatit nějakou nabídku. Trh je zkrátka odmítá, lidé řeknou doslova: „... my tady cikány nechceme..." I já jsem se před lety ocitl v podobné situaci, s mou tehdy budoucí ženou jsme bydlení hledali šest měsíců. Ale diskriminace v bydlení není zdaleka jen problémem Romů, ten mají také velké rodiny nebo například lidé se psy. O tom by měla být vedena vážná diskuse, z níž by mělo jasně vyplynout, co ještě můžeme omezit a co už ne.

* Má agentura možnost debatu na toto téma vyvolat? Případně pokoušíte se o to?

Snažíme se o to a také zprostředkováváme příklady dobré praxe mezi obcemi a městy. V tomto směru je naše agentura jedinečná, věnujeme se každému, kdo se na nás obrátí. Podmínkou pro systémové řešení tohoto problému je však především vůle politiků. Ve volebních programech měly toto téma snad všechny politické strany. Jenže je to náročná otázka, podobně jako důchodová reforma. V podstatě všichni politici, kteří měli za úkol téma uchopit, jej reflektovali tak, že rozhodnutí musí akceptovat celá šíře demokratického spektra. To je podle mě sice správné, na druhou stranu potřebujeme, aby na systému existovala dlouhodobá shoda, ne aby se každé čtyři roky měnil.

* Problémem v sociálně vyloučených lokalitách je také zadlužení. Agentura nabízí pomoc prostřednictvím poraden pro oddlužení. Jak to funguje?

Přístupů je několik. Naši experti pomáhají vždy hledat vhodnou cestu pro konkrétní obec či město. Máme zajímavé zkušenosti, někde to jde klasicky projektovou metodou, ale například v jižních Čechách je projekt poradny postaven na otevřené platformě. Město poskytlo prostor, poradnu podporuje a poradenskou činnost tam vykonává skupina právníků, kteří se na tom domluvili. To je zajímavý příklad, jak je také možné k tomu přistoupit. Poradny pro oddlužení vnímáme jako velmi důležité, ale hodně se zaměřujeme také na prevenci a vzdělávání lidí v této oblasti. Především, aby nepodléhali reklamám na půjčky a pokud možno se do dluhů vůbec nedostali. Je velmi těžké motivovat předluženého člověka, aby se snažil zajistit si soběstačnost svojí prací. Reklamy na půjčky by podle mého názoru měly být regulovány jako alkohol nebo cigarety. Děti takto už v podstatě vyrůstají v tom, že je normální půjčit si, když na něco nemají.

* Jak hodnotíte novelu insolvenčního zákona, která byla schválena v lednu?

Náš expert se hodně podílel na konzultacích k tvorbě tohoto zákona. Současný zákon je kompromis, který otevírá dveře, a my jsme za to moc rádi. Společnost by ale potřebovala, aby měla nyní možnost oddlužení mnohem větší skupina lidí. Nyní jsme v řádech statisíců zadlužených lidí, to jsou hrozivá čísla. Má to samozřejmě vliv na ekonomiku, a to i v regionech. V oblastech, kde je vysoký počet zadlužených lidí, je to na místní ekonomice vidět. Chápu morální dilemata v diskusi o tom, že lidé se zadlužují dobrovolně. Na druhou stranu jsou zde lidé, kteří půjčují. A půjčují i lidem, u kterých je zjevné, že peníze nebudou schopni splácet. To by se také mělo řešit.

* Jak se podle vás osvědčili asistenti kriminality – projekt, který loni také oslavil deset let fungování, stejně jako vaše agentura?

Myslím, že asistenti prevence kriminality se osvědčili natolik, že si zaslouží své místo v legislativě jako stabilní součást městské i státní policie. Zkušenosti s nimi jsou v obcích a městech jednoznačně kladné. Jsou obce, v nichž jich působí i osm nebo deset a nedají na ně dopustit. Jedna rovina je, že asistenti vykrývají určité kapacity a díky tomu se strážníci mohou soustředit na řešení náročnějších úkolů. A za druhé – asistenti přibližují práci bezpečnostních složek k obyvatelům. Díky nim může získávat komunitní charakter, což je velmi důležité. My tedy jednoznačně tento projekt podporujeme. Zprostředkováváme městům či obcím, které ještě tuto zkušenost nemají, příklady dobré praxe. Domlouváme pro ně exkurze na místa, kde to funguje, aby se jejich zástupci mohli informovat o tom, co se v praxi osvědčilo a podobně.

* Jaký je váš postoj k možnosti měst a obcí zavádět tzv. bezdoplatkové zóny?

V místě, kde se systém jednoznačně zneužívá k obchodu s chudobou, plní opatření obecné povahy (OOP) neboli bezdoplatkové zóny zřejmě svůj účel. Jsme ale přesvědčeni, že to, jak se dnes toto opatření používá ve většině obcí, je špatně. Zaprvé to rozhodně neřeší kriminalitu a zadruhé ohrožuje dostupnost bydlení pro ty, kteří s tím mají z objektivních důvodů problém. To jsou rodiče samoživitelé, senioři, zdravotně postižení, oběti domácího násilí apod. – lidé, kteří jsou odkázáni na pomoc a podporu státu. V důsledku tohoto opatření, pokud je vyhlášeno na celém území města nebo jeho většině, jsou tito lidé nuceni odejít jinam. Tím se zpřetrhají sociální vazby a zmizí zázemí komunitě, které jim pomáhalo zvládat každodenní náročnost života. To bohužel v diskusi moc nezaznívá, což mě mrzí. Velká řada měst a obcí k tomuto opatření přistupuje populisticky, nárůst počtu bezdoplatkových zón byl patrný zejména před komunálními volbami. To, co lidé žijící v sociálně vyloučených lokalitách potřebují, je především stabilita. Pokud se zakotví a zůstanou na jednom místě, je s nimi možné pracovat. Pokud jsou ale podmínky takové, že vzniká dynamika, vytváří se naopak bariéry, které nelze zdolat.

* Jedním z měst, která toto opatření zavedla, byl Most. Jak vnímáte dopad takového rozhodnutí na toto město? A je obecně vůbec možné proti tomu něco dělat?

My jako agentura s městem Most spolupracujeme. K vyhlášení OOP zde bohužel došlo v průběhu spolupráce s námi. Samozřejmě jsme k tomu neměli kladné stanovisko, ale náš názor je značně upozaděn, protože nejsme součástí tohoto rozhodovacího procesu. A dynamika tam nyní je, část lidí se skutečně přesouvá jinam. Netýká se to ale jen Mostu, OOP bylo zavedeno ve velké míře také v Kladně nebo Karviné a dalších městech. O zavedení opatření i jeho rozsahu rozhodují města, a pokud někdo podá námitku, řeší to dále kraj. Na některé obce a města byly ale podány žaloby a také ústavní stížnost senátu, ke které se připojily soudy. Nyní se tedy věcí zabývá Ústavní soud a čekáme, jak rozhodne.

* Vy jste v Mostě studoval střední a vyšší odbornou školu. Nemohu se proto na závěr nezeptat – jak vnímáte v současné době velmi populární seriál Most, líbí se vám? Odráží podle vás dobře místní realitu?

Podle mě tento seriál staví na některých předsudcích, stereotypech a aspektech každodenního života v tomto městě. Seriál Most vnímám jako komedii. Nic více a nic méně. Určitě ale sídliště Chanov není každodenní problém života obyvatel města Mostu.

***

David Beňák

Byl jmenován ředitelem Agentury pro sociální začleňování k 1. 6. 2018. Narodil se v Teplicích do romské rodiny, dětství prožil v Bílině na sídlišti Chlum. Zde ho od šesti let spolu se sestrou vychovávala sama jeho nevidomá matka. Kvůli složité ekonomické situaci rodiny začal už při studiích pracovat, a to v oboru, který mu byl odjakživa blízký – v sociální práci. Po průmyslovce vystudoval Vyšší odbornou školu sociálně právní v Mostě. Na tu se rozhodl jít i přesto, že ho přijali i na vysoké školy technické. Do Prahy se přestěhoval v roce 2000. Už od studií pracoval pro meziresortní komisi pro romské záležitosti. O pět let později se stal vedoucím sociálního odboru na Úřadě městské části Praha 14, kde působil jednu dekádu. V roce 2015 se stal uvolněným zástupcem náměstkyně ministra pro lidská práva a o rok později politickým náměstkem ministra pro lidská práva Jana Chvojky. Byl tak nejvýše postaveným Romem v české státní správě.

 

Zdroj: Veřejná správa , 7. 3. 2019
Autor: Lucie Sýkorová


Inspirace

Napsali o nás


//]]>