Okres Most byl v roce 2009 z hlediska míry nezaměstnanosti na prvním místě v rámci ČR

Na Mostecko přicházeli především mladí lidé dělnických profesí, v důsledku čehož má město Most v současnosti vyšší podíl obyvatelstva v produktivním věku, nicméně vzdělaností struktura patří k nejnižším v celé ČR. Tato situace v současnosti představuje v rámci pracovního trhu riziko v podobě relativně vysokého počtu osob s nízkou kvalifikací a v produktivním věku. V takto demograficky nastaveném prostoru se logicky hůře nalézá uplatnění na volném pracovním trhu lidem, kteří žijí v sociálním vyloučení.

V kontextu České republiky lze Mostecko řadit k nejméně preferovaným regionům z hlediska stěhování. I z toho důvodu bylo město Most atraktivní pro realitní společnosti, které zde relativně levněji nakupovaly byty, které nabízely lidem, kteří obývali stejnými společnostmi vlastněné byty v lukrativnějších místech republiky. Do Mostu tyto společnosti mohly stěhovat své méně profitabilní nájemníky.

Analýza GAC uvádí, že v katastru města Most se nacházejí dvě výrazné lokality s hustým osídlením sociálně vyloučených rodin. Jednou z nich je prostorově vyloučený Chanov, druhou blok domů „Ve stovkách“ v bezprostředním sousedství centra města. Obě lokality jsou etnicky pojmenovatelné jako lokality „romské“, tj. obývané z velké či (v případě Chanova) drtivé míry osobami, kterým je připsána „romská“ etnicita, tedy které o sobě které o sobě jako o „Romech“ („cikánech“) hovoří či jsou za „Romy“ („cikány“) považovány svým okolím. Třetí lokalitou, o které se hovoří jako o časové bombě (podobně jako se, než vybuchla, hovořilo o litvínovském sídlišti Janov), je lokalita tzv. Sedmistovek na opačném konci města.

První lokalitu, sídliště Chanov, lze nejen topograficky, ale i sociálně rozdělit na čtyři části: na městskou ubytovnu pro neplatiče UNO, na městské malometrážní byty v sídlištním bloku č.13 a na byty v polovině bloku č.5, a na zbytek, tedy většinu sídliště. Bydlení v těchto čtyřech „sektorech“ má různou statusovou úroveň. Zatímco obyvatelé ubytovny UNO patří k sociálně nejslabším (často kombinovaně neplatiči, postižení a důchodci) a úroveň bydlení je považována za degradující, blok č.13 je sice také bydlením pro neplatiče nájemného, ale bydlením standardním (byť stísněným), bez rysů zařízení ubytovacího typu, a blok 5 je z poloviny koncipován jako „bezpečný dům“ a bydlení v něm je bydlením prestižním. V sídlišti samotném pak žijí rodiny, které (ještě) nebyly vypovězeny z nájemního bytu. Mezi nimi jsou jednak rodiny regionálně starousedlé, přesunuté na Chanov při vzniku sídliště na konci 70-tých let z města Mostu a z okolních vesnic, zrušených v důsledku těžby (a rodiny jejich potomků) a jednak rodiny přibyvší sem v druhé polovině osmdesátých let 20.století ze Slovenska i z českého vnitrozemí.

Střízlivé odhady skutečného počtu obyvatel sídliště se pohybují v rozpětí 700-1000 osob, ale některé hlasy hovoří až o číslu 1600. Voda teče již deset let pouze studená a ve sklepích jsou rozsáhlé její rozsáhlé úniky, ze kterých vznikají astronomické nedoplatky, rozpočítávané na domácnosti podle počtu osob v bytě, neboť na celé sídliště jsou jen jedny hodiny, ukazující spotřebu vody. Co se týče odběru elektřiny, mnoho domácností je napojeno „na černo“, přičemž vlastníci elektroměru o černém připojení často ani nevědí. Také na elektřině vznikají vysoké nedoplatky a v (ne)placení vládne takový chaos, že rodiny vesměs neplatí, neboť odmítají platit za cizí. V důsledku toho se zadlužují i rodiny, které by jinak dlužné nebyly (platí nájem, ale rezignují na placení služeb).

Vznik sídliště je datován do let 1978-1979. Původním záměrem bylo vytvořit nové sídlo hlavně pro obyvatele těžbou zanikajících městských čtvrtí a vesnic. V počátcích bylo zastoupení „Romů“ a „Neromů“ na sídlišti zhruba rovnovážné, během několika let však odliv „Neromů“ nabyl masivnější podoby, zejména proto, že „romští“ obyvatelé, přišlí z vesnického prostředí (původně ze Slovenska, tehdy ale už i generace narozená v Čechách) se obtížně adaptovali na bydlení v panelových domech (ústřední topení, vodovod, placení nájmu) a ztěžovali podmínky pro život sousedům. Kromě toho město tiše podporovalo výměny bytů „romských“ rodin z města s „neromskými“ z Chanova. Nálepku problémového sídliště lokalita získává definitivně s příchodem dalších „romských“ rodin, ať už ze Slovenska nebo z okolí, mezi lety 1985 – 1988.

Na sídlišti bují sociopatologické jevy jako je prostituce, užívání návykových látek, zneužívání hendikepovaných jedinců z řad majority, domácí násilí a především lichva. Drtivá většina obyvatel je nejvýše základního vzdělání a dlouhodobě nezaměstnaná, někteří prošli podporovaným zaměstnáváním spojeným s rekvalifikačními kurzy, ale na volném pracovním trhu se z nich uplatnilo následně jen mizivé procento. Rodiny žijí ze sociálních dávek, sběru železa, příležitostných brigád a obchodů, a některé také z prostituce.

Druhé lokalitě našeho zájmu se říká Ve stovkách a na rozdíl od Chanova, jenž je prostorově odříznut od zbytku města (čističkou, železnicí, čtyřproudovou silnicí), na ni narazíme v širším středu Mostu. Tvoří ji deset šestipatrových cihlových bytovek o třech vchodech s byty první a druhé kategorie velikosti 1+1 až 3+1, vždy po pěti na každém podlaží. Původně hornické byty, postavené s rozmachem těžby a likvidací starého Mostu v první polovině šedesátých let 20.století, jsou dnes již standardně vybavené, ale v sedmdesátých letech v souvislosti s výstavbou nových moderních panelových sídlišť již v porovnání s byty na těchto sídlištích přestaly splňovat standard bydlení majority (kamna na tuhý otop) a původní nájemníci se z nich stěhovali do lepšího, zatímco jejich uvolněné byty město přidělovalo ne tolik náročným „romským“ rodinám. Části z těchto domů se město zbavilo při privatizaci v devadesátých letech, novými majiteli se staly realitní kanceláře (a to nejen mostecké, ale hlavně pražské), které do prázdných bytů stěhují problémové nájemníky z českého vnitrozemí. Celý blok má několik vlastníků, přičemž část bytů je stále v majetku města. Podíl „romského“ obyvatelstva mezi nájemci není zdaleka tak vysoký jako na Chanově (podle některých zdrojů nedosahuje ani 50 procent), nicméně i tak je lokalita vnímaná jako „cigánské ghetto“.

Město začalo realizovat integrovaný plán rozvoje města DEMOS (Deprivované mostecké zóny a občanské soužití) na zónu Chanov a Stovky, sestávající z komplexu investičních i neinvestičních opatření v lokalitách, které mají vést k zvýšení kvality života jejích obyvatel po všech stránkách.