Odkaz na FacebookOdkaz na oficiální kanál YouTubeOdkaz na web Úřadu Vlády


Aktuality

Sociální podnik nabízí cestu ven ze začarovaného kruhu

Tisk E-mail

Praha, 5. 12. 2017 - Přibližujeme vám dobré praxe a inspirativní příběhy z oblasti sociální inkluze. Dnes vám přinášíme rozhovor s Lucií Svobodovou, zástupkyní starosty MČ Praha 14, a Jozefem Balážem, ředitelem Sociálního podniku Černý most, kam jsme se vydali na exkurzi. Při naší práci často slýcháme, proč některé věci nejdou. Za téměř deset let činnosti Agentury jsme si ale potvrdili to, jak moc je, při řešení složitých problémů důležité, hledat alespoň jeden důvod, proč to jde, namísto deseti, proč ne. A o tom je i dnešní další rozhovor ze série věnované tématu sociálního podnikání.

 

Co vás k založení sociálního podniku motivovalo? Většinou se do toho samosprávy příliš nehrnou.

Lucie Svobodová (LS): No, ani my jsme se příliš nehrnuli. Ale i na Praze 14 se potýkáme s různými problémy, jako jsou bezdomovectví, dlouhodobá nezaměstnanost nebo předluženost. Můžeme nad tím zavřít oči a tvrdit, že žádné problémy neexistují, případně ať si každý pomůže sám. Tomu nefandím a koneckonců to ani nefunguje. Stejně tak podle mne nefunguje, když se zaměříme při řešení na problémy jednotlivě.

Můžete to uvést na příkladu?

LS: Co je platné třeba i odpustit dlužné nájemné, když nájemník nemá práci a dříve či později naseká nové dluhy. Co je platné sehnat dotyčnému práci, klidně i takzvaně u lopaty, když s prominutím ani tu lopatu neumí vzít do ruky. A tak dále. Prostě jsme si uvědomili, že tyto problémy tvoří uzavřený řetězec, z pohledu těch lidí spíš začarovaný kruh. Sociální podnik jsme založili, aby se těm, kdo z toho začarovaného kruhu chtějí vystoupit, otevřela cesta.

Jaké vlastně byly začátky podniku, nechybělo vám potřebné know-how?

LS: Inspirovali jsme se jinými projekty. A to nás dovedlo až k pánům Balážovi a Ležalovi, kteří se sociálním podnikáním zabývají již více než deset let.

Čím vás zaujala nabídka městské části Prahy 14, že jste se rozhodli jít do spolupráce?

Jozef Baláž (JB): Sociální podnikání z podstaty věci přináší problémy. Pokud do toho vstoupí obec, jde takříkajíc sama s kůží na trh. Není to nic líbivého, není téma na billboardy, není to nic, na čem můžete nahnat laciné politické body. A já si vážím politiků, kteří mají odvahu do takových věcí jít. Taky se mi líbilo, jak o tom tady paní Svobodová mluvila, že to nemá smysl řešit odděleně, že jde o to vše propojit, protože pouze tak můžeme problémy reálně řešit.

V čem dnes vidíte hlavní přínos podniku pro vaši městkou část a pro lidi, kteří zde žijí?

LS: Pokud to mám hodnotit reálně, pak ten hlavní přínos spočívá v čemsi, co bych nazvala „čisté politické svědomí". Že jsme jako politici udělali něco reálného pro občany v tíživé životní situaci a že jim umíme reálně pomoct.

Nedalo by se namítnout, že je to pak jen pro určitou skupinu. Jak to vidíte?

LS: Pokud jde o přínos pro většinovou společnost, pak ta může vidět, že i hůř zaměstnatelní pracují a to se pak už těžko vedou řeči na téma, že ten či onen se jen povaluje a bere sociální dávky. No a koneckonců nikdo by neměl zapomínat, že do problémů se může dostat každý z nás, ať už vlastní vinou, či prostě nepříznivou shodou náhod. V tom případě je možné u nás zaklepat na dveře.

Jak konkrétně vámi nabízená pomoc vypadá?

JB: Už to naznačila paní místostarostka. Snažíme se dát příležitost pracovat i lidem s nízkou, nebo i s vůbec žádnou kvalifikací a pracovními návyky. Používáme různé metody koučinku a mentoringu, mnohdy na té nejbanálnější úrovni. Prostě pojď, tady si stoupni, dneska se jenom koukej, od zítra to zkusíme spolu a od příštího týdne to zkusíš sám. Našim cílem je, aby lidé postupně získali práci v „normálních" komerčních firmách a my mohli nabídnout místo dalším.

Co motivuje lidi, aby se na vás vůbec obrátili? S jakými osudy se nejčastěji setkáváte?

JB: Netroufám si říct, co je tím hlavním motivem, proč k nám lidé přichází, je to dost individuální. Ale většinou tam je nějaký impuls, že takhle to dál nejde. A ty osudy, ty jsou nejrůznější, to je možná na knihu. Kdybych to nějak generalizoval, znělo by to strašně banálně: narušené vztahy, závislosti, nemoci, dluhy, bezdomovectví.

Jaký příběh vás osobně nejvíce zasáhl?

LS: Vážím si všech lidí, kteří našli odvahu a sílu se odrazit. Začít znovu z ničeho. Mě jako právničku zaujal příběh kluka, který se do průšvihu dostal vlastní vinou, konkrétně trestnou činností, byť méně závažnou. To pak chce začít to řešit té odvahy o kousek víc. Člověk se musí vypořádat sám se sebou, vzpamatovat se. Ten kluk byl trestně stíhán, ale už v té době začal u nás, probral se a díky tomu, že takříkajíc sekal dobrotu, tak to u soudu skončilo podmínkou. A pokud vím, tak pak od nás odešel do komerční firmy a seká dobrotu dál.

Městská část provozuje i ubytovnu. Je určená lidem zaměstnaným v sociálním podniku?

LS: Jen upřesním, že městská část je vlastníkem objektu ubytovny a sociální podnik ho řekněme komunitním způsobem spravuje. Budu se opakovat, když řeknu, že řešení zaměřená jen na jeden problémový okruh nefungují. Opět to tedy není „jen" o bydlení. My stavíme na třech pilířích, a pokud je práce tím prvním, tak bydlení je tím druhým. I tady se snažíme vést lidi k odpovědnosti. To znamená nejen platit nájem, ale taky se o to bydlení starat. A to je další pozitivní efekt, jak pro tu minoritu, která dostane šanci, tak pro majoritu.

Provozujete i dvě komunitní centra, nedávno jste otevřeli třetí. Je to ten třetí pilíř?

LS: Přesně tak. Pokud se živitel či živitelé potýkají s dlouhodobou nezaměstnaností, rodina se topí v dluzích a hrozí ji ztráta bydlení, pak tohle všechno se pochopitelně negativně odráží ve fungování, respektive nefungování rodiny. Komunitní centra nabízí prostor právě pro rodiny s dětmi nebo i pro dospívající, a to ať už jde o možnost kulturního či sportovního vyžití nebo například nějaký osobní růst formou účasti na přednáškách a seminářích.

V čem si myslíte, že spočívá úspěšnost sociálních podniků, jako je ten váš?

LS: Popíšu to na příkladu. Jeden z našich klientů odešel pracovat k velkému železničnímu přepravci a spokojeně tam uklízí vlaky, dva pánové získali místa skladníků u jednoho obchodního řetězce a vzpomínám i na případ pána, který odešel dělat popeláře. Jsou to takové naše malé úspěchy. Bez angažmá v sociálním podniku by před těmi lidmi nebyla vůbec žádná vidina „normální" budoucnosti.

Co byste poradila jiným obcím, když by uvažovaly se inspirovat vaším příkladem?

LS: Aby se nedaly odradit. A aby se, tak jako my, spojily s někým, kdo ty zkušenosti už má. Ta práce je velmi specifická a nedoporučovala bych to dělat metodou pokus omyl, protože to nebezpečí, že napácháte na těch lidech další škody, je poměrně značné.

Máte nějaký úspěch, kterým byste se chtěli pochlubit?

JB: S trochou zdravé nadsázky se chceme pochlubit tím, že pořád ještě fungujeme.

LS: Každý jeden člověk, který využil v našem podniku té pověstné „druhé" šance a uspěl, je úspěch. Pro toho dotyčného, i pro společnost.

Jak je to s financování podniku? Je podnik soběstačný, nebo jej městská část musí dotovat?

LS: S rozjezdem sociálního podniku nám pomohla dotace z EU, bez které bychom do toho ani nešli. Podnik nedotujeme, to není cesta. Cesta by byla dávat mu práci, ale tam jsme omezeni pravidly pro zadávání veřejných zakázek. Jinak si podnik musí poradit na trhu, i s těmi handicapy, o kterých Jozef Baláž už hovořil. Je to boj, ale my to nevzdáváme.

 

 

 

 

 


Nový web

Nový web Agentury pro sociální začleňování se připravuje.

Přihlašte se k odběru novinek

Archiv aktualit ASZ




Inspirace

Napsali o nás


//]]>