Premiér Petr Nečas srovnal nedávnou událost, kdy pětice Romů v Novém Boru napadla mačetami hosty baru, se žhářským útokem na romský dům ve Vítkově. Jsou podle vás ty útoky srovnatelné?

Z hlediska dopadů na oběti bezpochyby jsou, i když ve vítkovské kauze bojovala o život malá holčička. Zároveň se ale podstatně liší. Útok zápalnou lahví byl chladnokrevně promyšlen a realizován s cílem ublížit příslušníkům jiné rasy, byl výsledkem rasistické ideologie. V Novém Boru šlo o choromyslné jednání ve zkratu. A o důsledek odcizení a odklonu od normálně fungující společnosti. Podobných útoků se dopouštějí se lidé, kteří pro sebe nevidí ve společnosti smysluplnou budoucnost.

V souvislosti s Novým Borem a Rumburkem, kde dvacítka Romů napadla šest mladíků, se mluví o tom, že roste napětí mezi Romy a majoritní společností. Budou mít extremisté více příznivců?

Tak jednoduché to není. Většina se sice shodne, že lidé na úplném okraji společnosti jsou jí na obtíž. A že neřešení této situace je problém. Nepřijímá ale řešení, které nabízí ultranacionalisté. Řada průzkumů ukázala, že se lidé sice cítí ohroženi a roste antagonismus mezi majoritou a menšinou. Když se však zeptáte, zda jsou přijatelná řešení nabízená extremisty, většina odpoví, že nikoli.

Lidé z Nového Boru také nechtějí ve městě pochody extremistů, zároveň ale mají pocit, že pro Romy neplatí stejný metr jako pro bílé. Policie se jich prý bojí, a proto jejich přestupky a trestné činy hází pod stůl. Mají takové pocity nějaké racionální jádro a z čeho vznikají?

Situaci v Novém Boru podrobně neznám. Ale zdá se, že aspoň částečně racionální jádro mají. S vyloučenými lokalitami je spojena velmi závažná trestná činnost, lichva, kuplířství. Policisté to často vědí, nemají však dost informací na to, aby zasáhli. Vlastně se jim do takových případů ani nechce, protože jejich rozplétání je náročné. Nevylučuji, že někdy se mohou i bát.

Napětí mezi menšinou a většinou roste. Proč právě teď, co se to děje?

Dorostla generace mladých lidí, je jim mezi 15 a 25 lety, kteří již u svých rodičů nepoznali, co znamená být zaměstnaný a živit se prací. Jejich životní strategie je daná tím, že vyrostli v prostředí úplného sociálního vyloučení. Právě oni jsou nejčastěji pachateli násilné trestné činnosti. Zároveň je ale někdy výklad trestného činu stejně důležitý jako čin sám. Znám starosty, kteří podobnou věc dokázali řešit tak, že lidi uklidňovali, zdůrazňovali: Je to individuální exces. Ale zrovna v Rumburku, kde je přitom proti loňsku o čtvrtinu méně násilných trestných činů a násilí tu nijak neakceleruje, to zatím probíhá spíš tak, že individuální čin vrhá – i vinou rétoriky starosty – stín na celé romské společenství a napětí eskaluje.

To máme zaděláno na velký problém, když jde o celou generaci.

Je to plod zanedbání práce na sociálním začleňování v 90. letech minulého století. To nejde odstranit ze dne na den, je třeba začít u vzdělávání romských dětí mezi ostatními, v běžných základních školách.

Nejsou útoky a rostoucí napětí jen důsledkem toho, že jsme velkou skupinu lidí zahnali do ghett a jejich děti do zvláštních škol?

Odpověděla jste si sama, je to akce a reakce. V 90. letech jsme byli v bodě nula, většina Romů ještě pracovala. Pak o práci přicházeli a začal vývoj, který neřešen žije vlastním životem. Vznikl paralelní svět vyloučených lokalit, kde platí odlišná pravidla, zákon silnějšího, jejž lidem vnucují zločinci, lichváři a obchodníci s lidmi.

Do Rumburku dorazilo 50 policistů ze speciální pořádkové jednotky, mají „zklidnit situaci". Pomůže to něčemu?

Náladu, jež ve Šluknovském výběžku panuje, to opravdu pomůže zklidnit. Je to však jen krátkodobé řešení. Především je třeba pracovat na věcech, které mohou něco změnit – jde o terénní sociální práci, krizové ubytovny, o služby, jež podporují vzdělanost a hledání práce, o nízkoprahová centra pro mládež. Osvědčuje se třeba odpovědné zadávání veřejných zakázek, při kterém je podmínkou, že firma zaměstná alespoň deset procent lidí z řad dlouhodobě nezaměstnaných.

Už dva roky jste v čele vládní Agentury pro sociální začleňování. Nesvědčí excesy z posledních dní také o vaší špatné práci?

V Krásné Lípě nedaleko Rumburku je situace klidnější, radnice tam uplatňuje řešení, na kterých spolupracujeme. Radním Rumburku jsme pomoc také nabízeli, doporučovali jsme například vystavět noclehárnu, azylový dům pro matky s dětmi, zavést terénní sociální práci. Nabízeli jsme celkem 45 milionů korun, jež by bylo možné použít. Starosta nás ale se slovy, která bohužel slýcháme často – my toho děláme dost –, odmítl.

Bude incidentů mezi menšinou a většinou přibývat?

Lidí v krizové sociální situaci je u nás zhruba 100 tisíc. V rukou to mají především starostové. Pokud se přikloní k upozorňování na násilnosti a nebudou ochotni přistoupit na dlouhodobou koncepční práci, může v jejich městě taková eskalace proběhnout.

Hana Čápová

Rozhovor byl uveřejněn 29. srpna 2011 v týdeníku Respekt.