Mezi potřebami, které zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, svěřuje místním samosprávám do péče, je na prvním místě uvedena potřeba bydlení. Lze tedy usuzovat, že by obce měly při neplacení nájemného v jimi pronajímaných bytech sáhnout k výpovědi z nájmu bytu a exekuci vyklizením teprve až jako ke krajnímu řešení, po vyčerpání alternativních možností dosažení žádoucího stavu.
Obec, podobně jako další vlastníci bytového fondu, má prostředky k tomu, aby prodlevy s hrazením nájemného řešila s náležitým předstihem. Je-li dlužník příjemcem dávek státní sociální podpory (příspěvku na bydlení), může obec i přes jeho nevůli prostřednictvím institutu zvláštního příjemce dávky zasílat dávky vynakládané na úhradu nájemného přímo na účet pronajímatele. Dávka se tak do rukou nájemce vůbec nedostane.
V praxi obcí to znamená, že orgán rozhodující o dávkách rozhodne o vyplácení příslušné dávky zvláštnímu příjemci, kterým se stane pronajímatel, v tomto případě obec (město). K tomu je samozřejmě nutná spolupráce orgánů obce, které mají na starosti výkon státní správy a samosprávy. Například bytový odbor zjistí narůstající dluh na nájemném, neúspěšně iniciuje spolupráci s nájemcem a poté požádá odbor státní sociální podpory a odbor sociální péče, aby rozhodly, že příslušné sociální dávky určené na bydlení neplatícího nájemce budou zasílány přímo na účet obce (města), který bytový odbor určí. Orgán rozhodující o dávce postupuje dále podle příslušných právních předpisů.
Možnost určení zvláštního příjemce sociálních dávek předpokládá zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení v ustanovení § 102 odst. 3. Pro dávky státní sociální podpory je takový postup možný podle § 59 odst. 2 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře ve znění pozdějších předpisů; odstavec 4 tohoto paragrafu umožňuje využít tyto dávky také na úhradu dluhu na nájemném. Zvláštního příjemce dávek předpokládá rovněž nový zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů v § 40 odst. 2.
Institut zvláštního příjemce by nicméně měl být využíván s rozvahou a pokud možno pouze přechodně, tzn. jen po dobu, kdy je to nutné. Negativní stránkou jeho aplikace totiž může být zpasivnění klienta. Ten se nemusí starat o termíny placení, takže může časem ztratit přehled o náležitostech placení nájemného nebo dokonce návyk odkládat si peníze na nájem stranou. Využívání institutu by proto mělo být navázáno na vštěpování a upevňování kompetencí k hospodaření s prostředky prostřednictvím sociální práce (viz opatření Programy prevence ztráty bydlení).
Obec, podobně jako další vlastníci bytového fondu, má prostředky k tomu, aby prodlevy s hrazením nájemného řešila s náležitým předstihem. Je-li dlužník příjemcem dávek státní sociální podpory (příspěvku na bydlení), může obec i přes jeho nevůli prostřednictvím institutu zvláštního příjemce dávky zasílat dávky vynakládané na úhradu nájemného přímo na účet pronajímatele. Dávka se tak do rukou nájemce vůbec nedostane.
V praxi obcí to znamená, že orgán rozhodující o dávkách rozhodne o vyplácení příslušné dávky zvláštnímu příjemci, kterým se stane pronajímatel, v tomto případě obec (město). K tomu je samozřejmě nutná spolupráce orgánů obce, které mají na starosti výkon státní správy a samosprávy. Například bytový odbor zjistí narůstající dluh na nájemném, neúspěšně iniciuje spolupráci s nájemcem a poté požádá odbor státní sociální podpory a odbor sociální péče, aby rozhodly, že příslušné sociální dávky určené na bydlení neplatícího nájemce budou zasílány přímo na účet obce (města), který bytový odbor určí. Orgán rozhodující o dávce postupuje dále podle příslušných právních předpisů.
Možnost určení zvláštního příjemce sociálních dávek předpokládá zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení v ustanovení § 102 odst. 3. Pro dávky státní sociální podpory je takový postup možný podle § 59 odst. 2 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře ve znění pozdějších předpisů; odstavec 4 tohoto paragrafu umožňuje využít tyto dávky také na úhradu dluhu na nájemném. Zvláštního příjemce dávek předpokládá rovněž nový zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů v § 40 odst. 2.
Institut zvláštního příjemce by nicméně měl být využíván s rozvahou a pokud možno pouze přechodně, tzn. jen po dobu, kdy je to nutné. Negativní stránkou jeho aplikace totiž může být zpasivnění klienta. Ten se nemusí starat o termíny placení, takže může časem ztratit přehled o náležitostech placení nájemného nebo dokonce návyk odkládat si peníze na nájem stranou. Využívání institutu by proto mělo být navázáno na vštěpování a upevňování kompetencí k hospodaření s prostředky prostřednictvím sociální práce (viz opatření Programy prevence ztráty bydlení).
Příklad
Roudnice nad Labem
Roudnice nad Labem využívá institut zvláštního příjemce dávky pro vyplácení příspěvku na bydlení automaticky v případě, kdy je doplatek na bydlení vyplácen jako úhrada nájemného v krizových formách bydlení (ubytovny, azylové domy). V ostatních případech je institutu zvláštního příjemce dávky využíváno tehdy, když o to požádá samotný občan-oprávněný příjemce dávky nebo na doporučení sociálních pracovníků, kteří s nájemníkem-klientem dlouhodobě pracují.
