Odkaz na FacebookOdkaz na oficiální kanál YouTubeOdkaz na web Úřadu Vlády


Aktuality

Výzkum: Pro nezaměstnané je vhodná práce často nedostupná, ne každá nabídka se vyplatí

Tisk E-mail

Praha, 23.7.2015  - „Kdo bere dávky, nechce pracovat,“ zní mnohokrát opakovaný předsudek. Aktuální výzkum ale tuto tezi vyvrací – řada z těchto lidí pracuje v různých dočasných zaměstnáních či bez pracovních smluv, skládá příjmy z více nejistých zdrojů. Stálá práce totiž buď není, nebo se jim kvůli nízké mzdě a vedlejším nákladům nevyplatí. To jsou nejzajímavější výstupy z výzkumu „Mezi dávkami a prací, která není?“, který pro vládní Agenturu pro sociální začleňování vypracovaly organizace SPOT – Centrum pro společenské otázky a Multikulturní centrum Praha.

Analýza doplňuje předchozí výzkum, který představoval na několika modelových příkladech situaci rodin, jejichž člen přijal nízko placené zaměstnání. Nyní získáváme ještě podrobnější a barvitější přehled, jaké motivace a faktory hrají roli u lidí rozhodujících se, zda takové zaměstnání přijmou. Tuto situaci řeší mimo jiné významná část obyvatel sociálně vyloučených lokali, v obcích, kde jako Agentura působíme. Ale i čím dál více chudých obyvatel žijících mimo tyto lokality,“ říká ředitel Agentury pro sociální začleňování Radek Jiránek.

Rozhovory, které jsme vedly, jasně ukázaly, že řada domácností dnes nestojí mezi otázkou „dávky versus práce“. Zásadní pro ně je, jak pokrýt své základní náklady a potřeby prostřednictvím nejvhodnější kombinace dostupných zdrojů,“ popisuje jeden z klíčových výstupů výzkumu jeho hlavní autorka Lucie Trlifajová.

Autoři dále uvádějí, že pokud se chceme zabývat otázkou motivace k zaměstnání, je třeba se nejprve zaměřit na to, zda a v jaké formě je práce v daném místě dostupná. „Je také třeba rozlišovat mezi tím, kdy je práce nedostupná a kdy lidé nejsou ochotni některé práce přijmout. V regionech, kde výzkum probíhal, byly možnosti zaměstnání často velmi omezené, dostupné práce byly často dočasné a nízko-hodnocené,“ dodává Lucie Trlifajová.

„Teď je to nějak divný s tou prací... Dívám se na internet, v novinách, zkusila různě psát, ale neodepsali... Já tu nevidím žádnou možnost práce, kromě té u obce.“ (žena, manželé/pár, tři děti, z nich v současnosti již dvě dospělé s vlastními příjmy)

V regionech, kde byl výzkum realizován, došlo v posledních letech k výraznému úbytku pracovních míst pro lidi s nízkou kvalifikací a byl zde patrný i nárůst krátkodobých zaměstnání. Zaměstnání na hlavní pracovní poměr bylo často dostupné jen na dotovaných dočasných pozicích (nejčastěji ve formě veřejně prospěšných prací).

„Řežu dřevo, naposledy jsem to dělal v červnu. Dávají mi padesát korun na hodinu. Nebo jsem byl kosit k nějakým ženským, slíbila mi dvě stovky. Po čtyřech hodinách práce mi dala stovku. Vlastní kosu jsem si musel donést. (…) Nerad už dělám takový melouchy. Zkouší to na vás. Tady ti místní ze vsi ví, že jsem na mizině, tak chtěj, abych dělal za jídlo. Něco mi slíbí, a pak mi to nedají.“ (muž, rozvedený, bez rodiny)

Odpovědi dotazovaných dále dokládají, že nelze říci, že by sociální dávky fungovaly jako faktor, který snižuje jejich motivaci k přijetí zaměstnání. Téměř všichni dotázaní by uvítali jistotu dostatečně placeného zaměstnání namísto závislosti na podpoře státu, často doplněnou nejistými dočasnými zaměstnáními. Pobírání sociálních dávek je naopak u řady lidí spojeno se silnou frustrací a pocity méněcennosti, a to zejména pokud i s prací na plný úvazek zůstávají pod hranicí chudoby.

„Já když tam vejdu, připadám si úplně jako spodina, že je člověk méněcenej. I když třeba dělám, že se pořád musím prosit státu.“ (žena, rozvedená, dvě děti, zaměstnaná na VPP za minimální mzdu)

Odpovědi ohledně finanční motivace k přijetí či nepřijetí nízko placeného zaměstnání potvrzovaly závěry z modelových příkladů úvodní části výzkumu -  po zahrnutí nákladů spojených se zaměstnáním, například na dojíždění, stravování, apod. se příjmy domácností téměř neměnily, v některých případech se dokonce zmenšily. Motivaci k práci ovšem neutváří jen rozdíl v příjmech – podstatná je možnost se prací uživit.

Potvrzuje se také, že na ochotu přijmout zaměstnání má výrazný vliv také zadlužení. To působí jako silně demotivující faktor pro zaměstnání především v momentě, kdy je ze mzdy prováděna exekuční srážka a zároveň domácnost nemá vidinu, že dluh splatí. Domácnost podléhající exekuci může mít s nízkým příjmem za zaměstnání nižší příjem než bez tohoto příjmu (exekuční srážka vede k tomu, že ze mzdy zůstane jen částka blízká minimální mzdě. Sociální podpora je nicméně vypočítávána jakoby rodina měla příjem ze zaměstnání v plné výši).

„Mám 12 000 čistého. 9500 mi zůstává, ostatní seberou exekuce. Nájem se vším je 6500. Čistého zbude 3000... Začal jsem si víc vážit obyčejných věcí, že mám co k jídlu, že jsou na tom lidé  mnohem hůř. Uvědomil jsem si hodnoty života. Vážím si kdejakého kousku chleba.“ (dospělý muž, rozvedený, jedna dcera na střední škole, zaměstnaný, exekuce)

Výzkum dává v závěru i několik doporučení. Je mezi nimi například návrh na zlepšení informování na pobočkách Úřadu práce (např. zavedení cílených letáků popisujících konkrétní životní situace), zvýšení minimální mzdy, podporu nástrojů, které sníží náklady spojené se zaměstnáním – např. finanční podpora dojíždění a potřebnost komplexního hodnocení situace jedinců při pracovním poradenství.

„Výzkum ukázal, že informovanost chudých lidí o možnostech státní podpory není zdaleka tak podrobná, jak se traduje. Dokumenty a texty na stránkách ministerstva práce jsou často těžko srozumitelné i pro člověka s vysokoškolským diplomem. Neexistuje například ani  oficiální online kalkulačka pro kontrolu výpočtu dávek. Navíc opakované změny v legislativě i v IT systémech v posledních letech zvyšují možnost nepřesného výpočtu,“ vysvětluje Lucie Trlifajová.

Výzkum je založen na kvalitativním šetření realizovaném ve dvou regionech České republiky s vysokou mírou nezaměstnanosti oproti celostátnímu průměru a s nízkým počtem dostupných pracovních míst. Mezi dotazovanými byli dlouhodobě či opakovaně nezaměstnaní, kteří měli nedávnou zkušenost s dávkovým systémem z různých typů domácností (manželé/partneři a dítě/děti, osamělý rodič s dítětem/dětmi, mladí lidé, kteří bydlí/bydleli u rodičů, domácnost bez dětí), dále zaměstnanci Úřadu práce, zaměstnavatelé a sociální pracovníci.

CELÁ VÝZKUMNÁ ZPRÁVA KE STAŽENÍ


Vyhledávejte v lokalitách

Přihlašte se k odběru novinek

Archiv aktualit ASZ



Příklady dobré praxe

Napsali o nás