Záškoláctví sice není jednou z oblastí inkluzivního vzdělávání, nicméně se s ním školy velmi často setkávají a je potřeba na něj reagovat. Základním argumentem je, že pokud škola začne opravdu aktivně realizovat předchozí jmenované aktivity záškoláctví bude samo klesat.

Povinná přítomnost ve škole bude vždy pouze o tom, že tam žáka máme, ale nebude o kvalitě výchovy. Když se naopak žák do školy bude těšit, protože tam zažívá něco zajímavého, je v podněcujícím a přátelském kolektivu ostatních dětí, jeho přítomnost bude přinášet výsledky. To je samozřejmě hudba ideální budoucnosti, proto v současné situaci by škola měla ve školním řádu jasně vymezí pravidla omlouvání absencí žáků.

Škola by se měla naučit identifikovat tzv. skryté záškoláctví (tedy opakované absence omlouvané rodiči) a měla by se naučit intervenovat mnohem dříve, než v zákonem daném momentě, kdy ná dítě 25 neomluvených hodin. K aktivní intervenci je možné navázat spolupráci s organizacemi poskytujícími sociální služby a s Orgány sociálně právní ochrany dítěte. Důležité je rozkrýt skutečné příčiny záškoláctví (problémy s dopravou, strach ze školy, rodinné problémy, drogy...), a na nich založit možné řešení. Případné sankce vůči rodině je nutné koordinovat v rámci multidisciplinární skupiny.
  

Několik návodů, jak postupovat při řešení problematiky častých absencí si můžete přečíst v zápisu expertní skupiny, která se k tomuto tématu sešla v květnu 2010 v Ústí nad Labem. Další informace najdete v názorném diagramu.

Toto opatření může být financováno z Operačního programu vzdělávání pro konkurenceschopnost (OPVK).