Zavedení pozice zdravotně-sociálního pomocníka v rámci sociální služby terénní programy je jedním z opatření, jehož zavedení doporučuje připravovaná Strategie boje proti sociálnímu vyloučení.
Návrh opatření vychází z ověřené a funkční praxe zdravotně-sociálních pomocníků, kteří zajišťují zdravotní prevenci v sociálně vyloučených lokalitách a kteří jsou schopni v případě potřeby zprostředkovat také odborné lékařské ošetření, což je významné zejména u dětí. Využívá poznatků z aplikace tohoto nástroje v terénu a z pilotních metodik. Stanovuje potřebu využívat zpracovanou metodiku pro zdravotně sociálního pomocníka. Minimální požadované vzdělání pro výkon činnosti zdravotně sociálního pomocníka je ukončené středoškolské vzdělání, ve zdravotní oblasti kurs první pomoci a v oblasti sociálních služeb základní kurs pro pracovníky v sociálních službách.
Náplní práce zdravotně-sociálního pomocníka jsou:
- informace o zdravotní prevenci a dodržování zásad hygieny pro jednotlivce a rodiny žijící v sociálně vyloučených lokalitách
- systematické vedení obyvatel sociálně vyloučených lokalit k pravidelným preventivním prohlídkám u registrujícího lékaře
- pomoc v případě nemoci – doporučuje návštěvu lékaře, zprostředkovává kontakt, doprovází klienta, vysvětluje klientovi aspekty léčby
- v součinnosti s lékařem může realizovat preventivně-osvětové akce lékařů v lokalitách
- spolupracuje s dalšími subjekty v zájmu zlepšení podmínek pro hygienu v sociálně vyloučených lokalitách
- provádí osvětu v oblasti zodpovědného rodičovství
Předpokladem rozvíjení této služby zdravotní prevence v sociálně vyloučených lokalitách je novelizace zákona č. 108/2006 Sb, o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, a to konkrétně § 116, který by byl po schválení záměru vládou v tomto smyslu novelizován.
