„Toxikomanie je na tak malém městě dost rozšířena, v minulosti zde bývaly i varny drog. Stále mladší děti mají zkušenosti s marihuanou a kouřením. Obstarat si tu drogy je jednoduché,“ popisuje terénní sociální pracovnice Monika Koubová ze spolku Romano jasnica, která ve městě působí. Problémy jsou pak intenzivnější během letních měsíců, kdy bezprizorní děti tráví čas na ulici, což má za následek stupňování napětí a nevraživosti v obci.
Díky otevřené spolupráci města s neziskovými organizacemi i vládní Agenturou pro sociální začleňování se povedlo na to nejkritičtější období roku, letní prázdniny, zorganizovat intenzivní příměstský tábor, který byl zdarma. V tom se děti mohly rozvíjet jak kreativně, tak měly možnost setkat se s inspirativními mladými Romy z okolí. A přihlásila se do něj padesátka dětí. Ačkoliv se může nápad na první pohled jevit jako banální, podařilo se díky němu zklidnit nálady ve městě. „Na městském úřadě říkali, že byl poprvé v létě klid, žádné stížnosti na děti,“ vysvětluje Markéta Fridrichová z vládní Agentury.
Díky budování důvěry a vztahů s dětmi, které dosud vnímali mnozí obyvatelé města jako problémové, se terénním sociálním pracovníkům podařilo získat si také důvěru mnohých rodičů, která je pro efektivní práci klíčová. „Jako terénní sociální pracovnice cítím, že nám to otevřelo dveře v naší práci s rodinami. Maminky našich dětí, které potkávám, se na mě usmívají a neostýchají se mě oslovit s nějakým problémem,“ říká Monika Koubová. „Snad největší dopad měl projekt na samotné děti. Konečně se jim o prázdninách někdo věnoval, měly nějaký cíl,“ dodává. I když obec zpočátku přistupovala k podobnému projektu mírně obezřetně, už v jeho průběhu neskrývala nadšení a plánuje tábor podpořit i v příštím roce. Zamýšlí také brzy ve městě otevřít první nízkoprahový klub, který se bude dětem věnovat celoročně. „Město se teprve učí vyrovnávat se s problémy, které se týkají sociálního vyloučení. Není to jednoduché, ale myslím, že nyní je už na dobré cestě,“ uznává Kloubová.
Když pak před rokem zasedla pracovní skupina složená z různých aktérů z řad zástupců města, neziskových organizací nebo vládní Agentury pro sociální začleňování, identifikovala právě toto jako jeden z nejpalčivějších problémů města v sociální oblasti. „Ptala jsem se účastníků, jak děti ze sociálně vyloučené lokality tráví volný čas. Odpovídali, že se nudí, hledají vajgly, kouří cigarety i marihuanu,“ popisuje Markéta Fridrichová, lokální konzultantka vládní Agentury pro tuto lokalitu. „Podle vedoucí sociálního oddělení potřebují poznat úspěch, uznání, pozornost. Sama vyprávěla, že byla v parku běhat a hned se kolem ní začala točit skupina dětí, kterým nakonec měřila na stopkách čas a ony běhaly závody a měly velkou radost z toho, že jim někdo udělal program,“ dodává. A tak na setkání padl nápad na vytvoření speciálních aktivit, které by byly testem, zda děti o podobný program skutečně stojí a zda tak může být konkurencí nežádoucím pouličním jevům.
Nálepka sociálně vyloučené lokality
Podle spolku Romano jasnica se v Postoloprtech objevuje hned několik objektů, které lze považovat za sociálně vyloučené, stejně jako obyvatele, kteří je obývají. Klasické ghetto pak ale ve městě nenajdeme. „Postoloprty jsou širokým okolím i za hranicemi města vnímány jako sociálně vyoučená lokalita, ale ve skutečnosti jde spíše o lakalitu s vyšším podílem sociálně vyloučených osob a rodin. Tuto nálepku utváří i zdánlivě velké zastoupení romské etnicity ve městě, což napomáhá prohlubovat propast mezi minoritou a majoritou, rozděluje město na dva tábory a dochází k symbolickému vyloučení na základě etnicity či statusu,“ vysvětluje Monika Koubová. Dodává, že v obci chybí komplexní komunitní práce, sociálně slabí jedinci a rodiny se nezapojují do veřejného dění a nejsou společensky aktivní.
„Setkáváme se s tím, že dítě není dostatečně připraveno na školní docházku a na základní škole pak selhává. Určitou kompenzací je roční povinná předškolní docházka. Jen velice málo romských děti navštěvuje mateřskou školu déle než povinný rok. Mnoho lidí se zde potýká se zadlužeností – vůči městu, majitelům bytů, bankovním i nebankovním společnostem. Ve městě je také nedostupné kvalitní bydlení,“ vykresluje situaci Koubová. „Město se teprve učí vyrovnávat se s problémy, které se týkají sociálního vyloučení. Není to jednoduché, ale myslím, že nyní je už na dobré cestě,“ uznává.
Nabídka vyžití pro děti ve městě je podle slov různých aktérů pestrá, není však dostupná právě pro děti z vyloučených rodin. „Ve městě máme udržovaná dětská hřiště, volně přístupné multifunkční hřiště, plavecký bazén, spoustu kroužků jak v domě dětí a mládeže, tak ve školní družině. Máme na velmi vysoké úrovni základní uměleckou školu,“ vysvětluje tajemnice Městského úřadu Jana Fišerová. Pro „děti ulice“, jak o těchto dětech mluví, pak zatím program chybí. „Většina z nich nenavštěvuje žádné volnočasové kroužky, ačkoli možnost tu je, ale pro rodiče jsou finančně nedostupné a pravděpodobně se i bojí děti posílat do cizího prostředí,“ domnívá se Monika Koubová z Romano jasnica. Jana Fišerová z Městského úřadu však přislibuje, že město plánuje v příštím roce pro děti otevřít nízkoprahové zařízení.
První tábor pro sociálně slabé děti
Pracovnice sociálního odboru města ve spolupráci s vládní Agenturou a neziskovými organizacemi se proto rozhodly, že se na období letních prázdnin, kdy se v nudě pravidelně utápějí děti nejvíce, připraví sérii akcí. Vznikl tak příměstský tábor složený celkem z 15 velmi různorodých půldenních aktivit, kdy na každý týden vycházely dvě až tři. „Bylo mezi nimi zahájení prázdnin, den deskových her, graffity a výtvarná dílna, parkour workshop, promítání filmu s diskusí, Postoloprty hledají talent, setkání s odborníky, arteterapie, promítání filmu a diskuse s Davidem Ištokem, seed bombs workshop, dramatický a hudební workshop, preventivní program, filmový workshop, výlet na Ranou a farmu Létající koza a rozloučení s prázdninami,“ vypočítává Kamila Majerová, vedoucí sociálního oddělení města.
A zájem ze strany dětí, a přeneseně i jejich rodičů, byl překvapivě veliký. Podepsanou přihlášku přinesla skoro padesátka dětí, na první akci jich přišly téměř čtyři desítky, počty na dalších akcí se pak různily podle atraktivnosti obsahu. „Reakce dětí i rodičů byly pozitivní, mnoho z dětí se účastnilo většiny akcí, občas se zapojili i rodiče,“ hodnotí Tereza Konrádová z organizace Místa zblízka, která se na táboře také podílela. To Markéta Fridrichová z vládní Agentury kvituje a doplňuje, že pro mnohé děti byly tyto aktivity prvním organizovaným trávením volného času po dlouhé době. „Když jsme jeli na konci prázdnin na Ranou, což je kopec za Postoloprty, děti se svěřily, že je to jejich jediný výlet mimo město za celé léto,“ vzpomíná. „Hodně jsme s těmi dětmi spřátelili a myslím, že pro lidi ze sociálních služeb je to velká výhoda. Mají teď důvěrnější vztahy s rodinami,“ dodává.
To, že celoprázdninové aktivity s dětmi obrousily hrany zdůrazňuje také Monika Koubová ze spolku Romano jasnica. „Jako terénní sociální pracovnice cítím, že nám to otevřelo dveře v naší práci s rodinami. Maminky našich dětí, které potkávám, se na mě usmívají a neostýchají se mě oslovit s nějakým problémem,“ usmívá se.
Fungující společně organizovaný program ale také ukázal, jak plodná a efektivní může být spolupráce, která na mnohých místech může často drhnout kvůli vzájemné nevraživosti- tedy spolupráce obce a občanské společnosti. Přestože se podle některých aktérů obec stavěla zpočátku k projektu mírně obezřetně, ačkoliv na něj poskytla plné finanční krytí, už v průběhu tábora díky zájmu a efektu, který na komunitní život v obci měl, ho velmi ocenila.
„Na městském úřadě říkali, že byl poprvé v létě klid, žádné stížnosti na děti. Že se to osvědčilo a příští rok by o takový tábor měla obec zájem zase, i s větší spoluprací města,“ vysvětluje Fridrichová z Agentury. „Z městského úřadu se nám dostalo pozitivní zpětné vazby. Díky úspěšné realizaci a pozitivním ohlasům se s naší organizací Romano jasnica počítá jako budoucím realizátorem příměstského tábora v příštím roce,“ doplňuje Monika Koubová s tím, že aktuálně v obci na dobrovolné bázi pořádají i v průběhu školního roku aktivity v místní faře.
„Snad největší dopad měl projekt na samotné děti. Konečně se jim o prázdninách někdo věnoval, měly nějaký cíl. Mohli jsme se s dětmi vzájemně více poznat. Byl to první projekt ve městě zaměřený na trávení volného času dětí z problematického prostředí,“ hodnotí aktivitu Koubová. „Přesvědčili jsme se, že podobné aktivity ve městě opravdu chybějí a je o ně skutečně zájem. Poznali jsme, kolik schopných a aktivních lidí a organizací má zájem se těchto aktivit zúčastnit,“ uzavírá.
Tento materiál vznikl za finanční podpory Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Výzkum, vývoj, vzdělávání v rámci projektu „Inkluzivní a kvalitní vzdělávání v územích se sociálně vyloučenými lokalitami“, reg. č. projektu CZ.02.3.62/0.0/0.0/15_001/0000586.