KVALITNÍ A INKLUZIVNÍ VZDĚLÁVÁNÍ

KVALITNÍ A INKLUZIVNÍ VZDĚLÁVÁNÍ2020-04-21T15:24:54+02:00

Kvalitní a inkluzivní vzdělávání

 

Inkluze je takový systém institucionálního vzdělávání, který umožňuje všem dětem kvalitně se vzdělávat v běžné základní škole, ideálně v lokalitě jejich bydliště. Inkluze je proces, který pomáhá překonat překážky v učení a dosahování úspěchu a omezení v účasti na vzdělávání všech vzdělávajících se. Otázka, pro koho je inkluzivní vzdělávání, je tudíž bezpředmětná. Je pro všechny děti ze spádové oblasti školy, ovšem nutnou podmínkou je, aby škola v praxi realizovala vzdělávání v souladu s konkrétními principy a z toho vyplývajícími požadavky na profesionální přístup:

  1. Hodnoty: Základním jednotícím principem inkluze jsou hodnoty, na kterých je postavena demokratická společnost a jsou popsány v Listině základních práv a svobod. Pro dané hodnoty, jako například respekt, úcta, odpovědnost, svoboda, spravedlnost, lze v rámci pedagogiky stanovit jeden zastřešující cíl – najít řešení pro plný rozvoj a dosažení potenciálu každého žáka.
  2. Teorie: Tento základní předpoklad 1. bodu určuje teoretická východiska, tedy to, jak definujeme a přistupujeme k tomu, co je učení, co a jak je možné učením dokázat a co je potenciál a dispozice. Určuje pojetí didaktiky, hodnocení a zpětné vazby, diagnostiky, prevence, práce se vztahy atd.
  3. Praxe: Teoretická východiska pak vyúsťují v ucelený pedagogický systém s již konkrétními postupy, návody a metodami didaktiky, metod a forem výuky, zpětné vazby (hodnocení), diagnostiky, role mimovýukových situací, cílů a priorit vzdělávání atd.

Představme si blíže, jak přístup vyplývající z hodnot demokratické společnosti ovlivňuje pojetí pedagogické praxe. Mají-li být skutečně všichni žáci pedagogem přijímáni s respektem a spravedlivě, je třeba přijímat je s jejich konkrétními projevy, potřebami, vlohami, dispozicemi a v neposlední řadě s tím, jak je jejich vývoj ovlivněn okolnostmi, do kterých se narodili. Je tedy třeba zohlednit různou míru a zaměření nadání, různé strategie učení a různé přístupy k řešení problémů. Pedagog by měl pracovat s různými typy dovedností a schopností a různými projevy chování a to tak, aby se žáci vzájemně nevnímali konfrontačně, soutěživě a neubližovali si.

Máme-li tedy hledat možnosti rozvoje každého žáka a zároveň pracovat pozitivně a bezpečně s různorodostí, není možné realizovat výuku pouze jako výklad pedagoga, předkládat všem stejné zadání a hodnocení pojímat pouze klasifikací založenou na srovnávání mezi dětmi. Výčet všech základních aspektů, které je třeba při vzdělávání realizovat nebo zohledňovat, máme-li respektovat potřeby všech žáků, je součástí popisu vize ideální školy. Zde můžeme zjednodušeně upozornit například na to, že je třeba zapojovat i metody, kdy žáci vzájemně spolupracují, zaměřit se více na rozvoj kompetencí, využívat různé formy zpětné vazby, pomáhat pozitivně reflektovat vlastní dovednosti a identitu, pojmenovávat příčiny neúspěchu i v oblasti strategií učení a systematicky pracovat se vztahy mezi dětmi. Přirozeným důsledkem pak je, že různorodost žáků v kolektivu se stává přirozenou součástí života a příležitostí k učení a rozvoji.

Z hlediska pedagogické terminologie je pro všechny výše sepsané postupy, metody a přístupy zastřešující a vystihující individualizovaný přístup, na kterém je postavena nejen výuka, ale i celá organizace a filozofie školy. Nejedná se ale o přístup individuální, pod nímž se odehrává nejčastěji výuka jednoho žáka jedním učitelem. Individualizace vzdělávání v sobě zahrnuje individuální přístup jako možnost, ale zaměřuje se také na svobodný rozvoj tvořivých možností žáka a snaží se respektovat jeho potřeby, zvláštnosti a zájmy v kontextu skupiny, ve které se aktuálně vzdělává. Každý má svou vlastní vzdělávací strategii, která se přizpůsobuje jeho potřebám, schopnostem, talentům i znevýhodněním. Neznamená to, že pedagog musí ve třídě s 25 žáky diferencovat výuku na 25 odlišných přístupů, ale že předpokládá možnost odlišných reakcí, využívá více metod a střídá je průběžně, zadává diferencované úlohy, snaží se aktivně zapojit žáky do výuky, napomáhá jim najít příčinu neúspěchu, pracuje různorodě se zpětnou vazbou atd. Klíčovým východiskem je, že každý má potřebu se rozvíjet. K jejímu naplnění však každý potřebuje různé formy motivace a uplatňované postupy. Inkluzivní vzdělávání tak mění pohled na to, co je příčinou neúspěchu dítěte, neboť předpokladem je, že každé dítě je možné rozvíjet a každé dítě přirozeně touží poznávat svět.

Nakonec je třeba zdůraznit důležitý aspekt, a sice že inkluze je neustálý vývoj a proces, a nikoliv jeden určitý stav, který by bylo možné popsat v jednom manuálu. Je procesem, ve kterém se snažíme nacházet optimální řešení pro aktuální potřeby žáků v daných podmínkách. Každá kvalitní inkluzivní škola bude mít trochu odlišné pojetí, zaměření a praxi, neboť každá škola reaguje na specifické potřeby dětí i podmínky, které se stále vyvíjejí. Inkluzivní škola může mít v praxi díky širokému pojetí inkluze velmi různé podoby a žádná z nich není špatná, pokud není v rozporu se základními hodnotami a principy. Inkluze je neustálé vyhodnocování a hledání odpovědí na aktuální potřeby všech aktérů vzdělávání.

Další kapitola: KVALITNÍ – INKLUZIVNÍ ŠKOLA – VÝČET ÚROVNÍ A KRITÉRIÍ
Úvod: PYRAMIDA KVALITNÍ INKLUZIVNÍ ŠKOLY