Dostupné bydlení patří k těm oblastem, které naši partneři řeší vůbec nejčastěji. Bez systematického přístupu k této oblasti je velmi obtížné zvládnout sociální začleňování v obcích. Před dvěma lety jsme vám proto na začátku projektu Rozvoj systémů pro sociální začleňování přinesli rozhovor s Veronikou Arestou, naší odbornou poradkyní pro oblast bydlení. Nyní, s počátkem projektu Systematická koordinace sociálního začleňování (SKSZ) se k oblasti bydlení vracíme. Tým pro řešení bydlení se rozrostl, a tak jsme si tentokrát k rozhovoru pozvali odborné poradkyně pro oblast bydlení projektu SKSZ Petru Hrubou, Josefínou Schneiderovou a jejich kolegyni Veronikou Arestu.
Jak se vaše role a přístupy v oblasti poradenství obcím změnily za poslední dva roky?
Veronika Aresta: Díky poradenským programům mohly být intervence a práce v lokalitě konkrétnější, protože jsme si lépe sjednali zakázky a měli jsme více času na práci v lokalitách. A díky změně struktury poradců se můžeme všichni potkávat v terénu s lokálními konzultanty a metodiky, což přispívá k rychlému promítání změn v území.
Jaké nové trendy v oblasti zavádění sociálního bydlení se objevily v této době?
Petra Hrubá: Za poslední dva roky jsme byli svědkem zvýšení povědomí o nových nástrojích, které obce můžou využívat v oblasti bydlení, jako je kultivace trhu s bydlením, a zabydlování osob v bytové nouzi. Jde například o městské nájemní agentury nebo sociálně realitní agentury.
Máme už několik dobrých příkladů fungování těchto nástrojů. Více se projevil zájem o krizové fondy, nebo fondy určené jak na podporu zabydlování, tak na prevenci ztráty bydlení. Ale tam narážíme na problémy s financováním, protože město si tuto činnost nemůže financovat samo, musí vytvořit například nadační fond. Takže se nyní testují různé možnosti.
Josefína Schneiderová: Karlovarský kraj si nyní pilotně vyzkoušel Nadační fond Karlovarského kraje, který má k dispozici prostředky pro ohrožené domácnosti přecházející z azylových domů. Na úrovni obcí a měst to spíše zatím nefunguje, nebo jsou pro krizové fondy využívány paušály stávajících zabydlovacích projektů OPZ+.
Veronika Aresta: Myslím, že u měst jsou to právě ty nadační fondy s konkrétními sociálními programy na podporu v bydlení, například Sociální nadační fond v Praze. Některé neziskovky se o to teď pokoušejí. A některá města vyjednávají s těmi už vzniklými velkými nadačními fondy. Někde se podařilo propojit město s Výborem Dobré vůle, který pomáhá s řešením procesních záležitostí spojených s vyplácením příspěvků. Takže se zkouší různé cesty, jak by financování a fungování těchto fondů mohlo probíhat.
V oblasti podpory bydlení (prevence bezdomovectví) mají obvykle nadační fondy 2 programy (udržení bydlení a získání bydlení) a umožňují formou bezúročné půjčky nebo daru finančně sanovat domácnosti pro přechod z nebydlení do bydlení, nebo pro zabránění ztrátě bydlení.
To odpovídá potřebě přenesení těžiště aktivit do oblasti za prvé prevence ztráty bydlení a za druhé zabydlování, což by mělo být hlavní strategií pro ukončování bezdomovectví v EU (oproti dosud převládajícímu tzv. “managementu bezdomovectví” a točení lidí v azylových domech, noclehárnách a dalších zařízeních).
Jak se vyvíjí spolupráce mezi obcemi, partnery a vámi? A jaký byl zájem o poradenské programy?
Veronika Aresta: Díky rozvoji našich personálních kapacit jsme mohli více působit v lokalitách a nemuseli být pouze v online spojení. Mohli jsme pořádat i workshopy. Třeba na téma prevence sousedských stížností, zavádění kontaktních míst pro bydlení, či garance v bydlení. Snažili jsme se přenášet do území i vzdělávací akce pro partnery, blíže k nim, a nejen všechno řídit nebo organizovat v Praze. Zájem o poradenské programy v bydlení byl velký. Realizovalo se jich 17, z celkového počtu 41 poradenských programů. A můžeme říci, že pouze jeden či dva byly neúspěšné.
Můžete uvést nějaké konkrétní příklady, úspěchy, nebo projekty dobrých praxí?
Veronika Aresta: Díky našim poradenským programům začala intenzivní diskuse o různých dobrých praxích v obcích. Některé obce využily i loňskou výzvu na podporu sociálního začleňování a napsaly projekty na posílení sociální práce v obci, nebo odborného sociálního poradenství, které zahrnovaly právě i poradenství v oblasti bydlení a preventivní aktivity v oblasti prevence ztráty bydlení, nebo spolupráce se soukromým sektorem při zabydlování.
To znamená, že zapojené neziskové organizace vyhledávají i byty na soukromém trhu s bydlením a komunikují s vlastníky bytu při zabydlování. Garantují tam případně například výpadek v příjmu při úhradě nájemného a další. Jedná se o projekty čtyř obcí a jedné neziskové organizace. Toto rozhodně považujeme za úspěch.
Ve Žďáru má během letošního roku začít fungovat městská nájemní agentura, kde se město chce vydat právě tou cestou, že bude vyjednávat s vlastníky bytů, v zabydlování ohrožených domácností, a vytvářet tam garanční mechanismy, o kterých jsme mluvili.
V jiných obcích byl úspěch i to, že jsme se tam mohli o bydlení v klidu bavit, a to společně s bytovým i sociálním odborem. A důležitá je i celková kultivace vzájemného dialogu. A v jiných obcích naopak rozvojové aktivity. V řadě obcí došlo ke schválení Koncepcí bydlení.
Jak se změnil přístup k sociálnímu začleňování ve spolupracujících obcích v souvislosti s bydlením, za poslední dva roky?
Veronika Aresta: Některé obce už si troufají zabydlovat i ohroženější cílové skupiny, ve závažnějších formách bytové nouze. Hodně jim v tom pomáhají neziskové organizace, které hodně podporují procesy zabydlování, a jenom díky tomu do toho obec vlastně může jít. Ale je pravda, že některé obce už si to vyzkoušely i s kapacitami sociálního odboru. Ale většinou si vybírají takové míň náročné cílové skupiny.
Petra Hrubá: Předchozí období bylo hodně ovlivněné přípravou zákona o podpoře bydlení. Mnohé obce byly akčnější a motivovanější, protože věděli, kdy cca ta legislativa má přijít. Naopak jinde zamrzlo uvažování o nakládání s bytovým fondem, protože čekali, jestli bude vůbec zákon schválen.
Jak vnímáte zákon o podpoře bydlení a co si od něj slibujete?
Veronika Aresta: Obce se na něj dost ptají. Chtějí hlavně znát svoji roli v zákoně. Jakým způsobem budou moci využít zdroje, které zákon do obecního rozpočtu může přinést. V současné chvíli jsou v zákoně jasně definované obce, které budou muset povinně zřizovat kontaktní místa pro bydlení, ale zároveň je tam možnost takzvaného opt-inu, kdy si obce budou moci dobrovolně zažádat o to, že budou kontaktní místo chtít provozovat. Což za nás může být i trochu nešťastné, ve smyslu, že potom se na těch kontaktních místech, na která spadne větší území, které kontaktním místem není pokryté, bude kumulovat velké množství klientů. A vzhledem k tomu, že úvazky pracovníků nejsou nějak předimenzované, myslím si, že pracovníci kontaktních míst budou hodně vytížení. Zvlášť při rozjezdu zákona. A co si od něj slibujeme? Slibujeme si, že do systému bydlení pro zranitelné cílové skupiny se dostane větší procento bytů, ve kterých se budou moci zabydlet lidé z bytové nouze. Bez toho, aniž by byli diskriminováni na trhu s bydlením, a bez toho, aby byli zatížení nějakými nadměrnými náklady na bydlení.
Jaké grantové výzvy nyní ovlivňují oblast bydlení a vaši poradenskou činnost?
Veronika Aresta: Na konci září byla vyhlášena výzva z Národního plánu obnovy na dostupné nájemní bydlení, která cílí na hodně poptávanou cílovou skupinu, což je osmý příjmový decil, nebo podporované profese a mladí dospělí. Takže může sloužit jako dostupné nájemní byty, služební byty, nebo startovací bydlení. A to hodně uspokojilo poptávku po dotačních zdrojích, právě pro tuto cílovou skupinu. Výzva na to Dostupné nájemní bydlení už je vyčerpaná. Takže zájem byl velký. Některé naše obce si podaly projekt jak na projektovou přípravu, tak na konkrétní výstavbu, obnovu, nebo výkupy jednotlivých bytových jednotek.
Určité rozvolnění v cílové skupině pro investiční projekty do bydlení přinese také aktualizovaná výzva IROP na Sociální bydlení. Přepokládáme, že v minimálně 5 obcích budou realizované výkupy od soukromých vlastníků, případně modernizace bytů v bytovém fondu obce.
Co chystáte do budoucna? Jak připravujete rozjezd projektu SKSZ, a co pro vás bude znamenat?
Petra Hrubá: Nevýhoda předchozího projektu podle mě byla v příliš úzce nastavených cílech, které se v průběhu projektu musely měnit. Nový projekt SKSZ mi vyhovuje v tom, že v něm obce mohou mít podporu skloubenou z různých oblastí, podle svých potřeb. Tam, kde bylo nyní potřeba navazovat vztahy, budovat důvěru a mapovat situaci v lokalitě, budeme moci začít realizovat náročnější opatření, protože už si vzájemně věříme
V tzv. modulu bydlení se zaměřujeme na 3 oblasti: Rozvoj bytové politiky a bytového fondu obcí, Kultivace trhu s bydlením a Prevence ztráty bydlení. Každá z oblastí obsahuje soubor nástrojů, pomyslnou “bednu s nářadím”. Nezbytnou podmínkou pro pozitivní posuny je pak vyladění kapacit a koordinace spolupracujících aktérů.
Josefína Schneiderová: Obce nás mohou chtít využít při zavádění kontaktních míst pro bydlení dle zákona. A do toho se začnou v některých lokalitách realizovat projekty na podporu sociálního bydlení (v rámci výzvy 64) s cílem zabydlování lidí, kteří potřebují komplexní podporu. Chceme také co nejvíc podpořit obce, které hledají účinné způsoby a kombinace nástrojů, jak pomoci ohroženým domácnostem udržet si bydlení.
Veronika Aresta: Projekt RSSZ byl časově omezený pro poradenskou podporu. V některých obcích dlouho trvalo, než jsme si vybudovali důvěru a mohli začít plánovat konkrétnější kroky. A někdy se i stalo, že zaměstnanci odešli a muselo se začínat znova od začátku. Nyní už jsme v implementační fázi, kdy si se zástupci obcí rozumíme v tom, jak by se se věci dali řešit, ale projekt končí. Naštěstí na spolupráce můžeme navázat v novém projektu SKSZ, který už je rozvržen na čtyři roky.
Děkuji vám za rozhovor!
Materiál vznikl v rámci realizace projektu „Systematická koordinace sociálního začleňování “ reg. č. projektu CZ.03.02.02/00/22_004/0005318.