Zjednodušeně řečeno, sociálně vyloučení jsou ti občané, kteří mají ztížený přístup k institucím a službám (tedy k institucionální pomoci), jsou vyloučeni ze společenských sítí a nemají dostatek vertikálních kontaktů mimo sociálně vyloučenou lokalitu.

Základní charakteristikou propadu na sociální dno je nahromadění důvodů, které vedou k životní krizi (ztráta zaměstnání, platební neschopnost, problémy s bydlením, problémy dětí ve škole, nemoc atd.). Sociálně vyloučení lidé obvykle nestojí před jedním problémem, ale před jejich komplexem, přičemž mnohý z nich by i jednotlivě ohrožoval normální fungování člověka ve společnosti. S postupným propadem na dno přestává být zřejmé, co je původním důvodem propadu a co jeho následkem.

Lidé žijící na okraji společnosti se přizpůsobují podmínkám sociálního vyloučení, a osvojují si specifické vzorce jednání, které jsou často v rozporu s hodnotami většinové společnosti. Proto někdy bývá soužití na první pohled problematické. Návyky získané adaptací na život v sociálním vyloučení pak ale těmto lidem znemožňují být úspěšní ve většinové společnosti, ztrácí (či ani nezískávají) hodnotové žebříčky středostavovského občana orientovaného na kariérní vzestup a úspěch. To je znovu a znovu uzavírá v pasti sociálního vyloučení. Z této pasti se lidé nedokáží dostat bez cizí pomoci.

Specifickou roli v sociálním vyloučení hraje etnicita, zejména etnicita přisouzená. Podstatná část obyvatel Česka se nesprávně domnívá, že v případě sociálního vyloučení se jedná primárně o problém etnický, nikoliv sociální. Zjednodušeně řečeno, že důvodem chudoby a sociálního vyloučení části romské populace není její sociální situace, ale etnický původ. Přitom v současné době je již zřejmé, že ne všichni Romové v České republice žijí v prostředí sociálního vyloučení a ne každý, kdo se v podmínkách sociálního vyloučení nalézá, je Rom.

Podle výzkumu MPSV z roku 2006 žije ve vyloučených lokalitách cca 80 tis. obyvatel, a z toho téměř jednu čtvrtinu nelze považovat za Romy. V ČR přitom podle odborných odhadů žije okolo 170 tis. Romů. Na druhou stranu nelze opomíjet fakt, že sociální vyloučení je v České republice částečně etnizované. Etnická příslušnost (většinou romská) je totiž obvyklou příčinou negativního postoje většinové společnosti a částečné diskriminace, nejčastěji na trhu práce, ve vzdělávání a často i v bydlení. Romové jsou často stigmatizováni, tedy nálepkováni jako osoby nebo skupina osob tzv. „problémových“ nebo „nepřizpůsobivých“. Etnická, náboženská, národnostní kulturní či jiná odlišnost by proto měla být při řešení zohledněna tehdy, je-li zdrojem diskriminace či stigmatizace.

Zdroj: Švec, J. (ed.): Příručka pro sociální integraci, Úřad vlády ČR, odbor pro sociální začleňování v romských lokalitách, 2010.

Agentura pro sociální začleňování pracuje s následujícími cílovými skupinami:

1.) Nepřímo

– obyvatelé sociálně vyloučených lokalit

2.) Přímo

– obce (obecní a městské úřady, magistráty)
– instituce působící na území obce (ostatní úřady, školy, policie, nestátní neziskové organizace, zaměstnavatelé)
– veřejnost.

Při vymezování působnosti Agentury není vhodné primárně zaměřit pozornost pouze na cílovou skupinu obyvatel sociálně vyloučených lokalit. Není účelné stanovovat hranice (geografické či domnělé) sociálně vyloučené lokality a za příjemce pomoci či pozornosti považovat pouze obyvatele uvnitř tohoto prostoru, nadto pouze Romy (ať již takové, kteří se k romské národnosti hlásí, či takové, které je možné díky sumě rozpoznatelných vnějších znaků za Romy považovat).

Daleko vhodnější je Agenturu definovat jako řešitele sociálního problému, který se nejviditelněji projevuje vznikem sociálně vyloučených lokalit s převahou romského obyvatelstva. Úkolem Agentury navíc není pouze řešit problémy v již vzniklých vyloučených lokalitách, ale jejich vzniku také účinně předcházet. Takto definovaná působnost umožňuje zaměřit pozornost nejen na geograficky ohraničené lokality v čase jejich existence, ale obecně na místa (obce, městské čtvrti, apod.), kde obyvatelstvo (nebo jeho část) může být nebo je ohroženo sociálním vyloučením; a se zvláštní pozorností na Romy, kteří jsou sociálním vyloučením ohroženi nejvíce. Tato definice nevylučuje z přímé podpory také obyvatele majoritní společnosti či jiných menšin, kteří mohou být zasaženi kumulovaným znevýhodněním, které se nejčastěji manifestuje právě v sociálně vyloučených lokalitách.

Monitorovací výbor pro činnost Agentury pro sociální začleňování je jedním z výborů Rady vlády pro záležitosti romské menšiny, která je poradním orgánem vlády. Posláním výboru je komplexně vyhodnocovat činnost Agentury a navrhovat lokality, kde bude Agentura působit.

Výbor sleduje dopad činnosti Agentury na situaci v sociálně vyloučených lokalitách.

Statut Monitorovacího výboru byl schválen na zasedání Rady vlády pro záležitosti romské menšiny ze dne 23. října 2014 (usnesením Rady č. 9/2014). Aktualizovaný statut byl schválen 10. května 2019, na základě schválení Radou usnesením č. 6/2019.

Bližší informace o činnosti Monitorovacího výboru naleznete na stránkách Vlády České Republiky.

Ke stažení:

Statut monitorovacího výboru

Jednací řád Monitorovacího výboru